Component Object Model je způsob, kterým mohou komunikovat softwarové komponenty. Jedná se o binární a sítový standard umožňující kterýmkoliv dvěma komponentám komunikovat bez starostí, na kterém stroji právě běží (pokud jsou stroje propojeny), pod jakým OS stroje pracují (pokud podporují COM) a v jakém jazyce jsou komponenty napsány.

COM je založena na objektech. Tyto objekty ale nejsou úplně to stejné jako v objektových jazycích (i když si jsou velice podobné). COM objekty jsou velmi dobře zapozdřeny, není tedy možnost získat přístup k vnitřní implementaci objektu. Není možnost zjistit, jaká data, datové struktury a podobné může daný objekt obsahovat. Obvykle se COM objekty kreslí pouze jako prázdné obdélníky.

Jediný způsob, jak komunikovat s COM objekty je skrze rozhraní. Rozhraní pak zpřístupňují sadu metod použitelnou pro práci s objektem. Rozhraní tvoří dohodu mezi komponentou a klientem. Jinými slovy, rozhraní pouze nedefinuje, které funkce a metody jsou použitelné, ale definuje také, co objekt dělá, když jsou dané metody volány. Tato dohoda ale nevymezuje způsob implementace - COM objekt není nijak omezen ve způsobu implementace metod rozhraní. Jediné, co musí dodržet, je že už jednou dohodnuté rozhraní nelze změnit.

Toto se děje z důvodu, že na dohodnutém způsobu komunikace mohou záviset další aplikace. Pokud by se dohoda rozhraní porušila, mohlo by dojít k selhání.

Existují však úskalí této technologie. Nelze například zcela využít kód nacházející se v těchto komponentách (právě kvůli "dokonalému" zapouzdření). Nelze tedy z komponent dědit a následně upravit některé metody. U COM komponent se hovoří o tzv. DLL hell, tedy "peklu DLL". Potíže se vyskytují zejména v souvislosti s verzemi. Často se stává, že novější verze komponent přepíší jejich starší verze a tím způsobí nekorektní chování aplikací vycházejících z předchozích verzí.

Každý COM objekt implemetuje rozhraní IUnknown obsahující následující tři funkce. Z něj dědí všechna ostatní rozhraní použitá v COM objektu.